Jako osoby, které podávaly svědectví v rámci šetření Pracoviště celouniverzitní ochrany práv RMU, považujeme za nezbytné vyjádřit vážné znepokojení nad průběhem celého procesu. 

Namísto citlivého přístupu, jehož smyslem a cílem by bylo pochopení dlouhodobě napjatých vztahů na pracovišti, jsme čelili jednostranně vedenému dotazování, které se týkalo pouze údajných pochybení prof. Folettiho, aniž by byl brán v potaz širší kontext situace. Tyto otázky jsme často vnímali jako zavádějící, ponižující a nevhodně formulované (např. „Je RE:CENT komunita?“, „Když je u vás na pracovišti takové drsné prostředí…“ atd.). Jejich znění často naznačovalo předpojaté stanovisko tazatele, resp. svědkovi podsouvalo tvrzení oznamovatelů jako pravdivá.

S většinou z nás nehovořila ochránkyně práv, ale pouze její kolega z Pracoviště celouniverzitní ochrany práv. V prvním kole šetření nebyl většinou pořizován zvukový záznam a z 1–3 hodinových rozhovorů jsme (v některých případech až po několika týdnech) obdrželi stručný zápis omezující se na potvrzení/popření předmětu otázky, chyběly pasáže vysvětlující kontext některých situací i některé otázky, které původně zazněly. K ochránkyni práv se tak mnohé informace z naší strany vůbec nedostaly. V rozhodovacím procesu v její gesci tak byly opomenuty zásadní části našich výpovědí a řada argumentů nemohla být zohledněna.

Pokládáme za neprofesionální, aby byl při rozhovoru se svědčícími přítomen pouze jeden pracovník – zvláště aby rozhovor vedl pouze muž, svědčí-li žena a jsou-li během rozhovoru otevírána témata sexuálního obtěžování či duševního zdraví. Způsob pokládání tohoto typu dotazů byl necitlivý, nediskrétní a především neodůvodněný, protože děkanka ve svých prohlášeních uvedla, že sexuálního obtěžování se kauza v žádném ohledu netýká. (To potvrdila i finální zpráva ochránkyně práv.) Tyto otázky tak působily jako snaha podsouvat tázaným zcela nepodložené motivace chování prof. Folettiho a jako presumování jeho viny.

Za alarmující též považujeme, že (až na jednu výjimku) nebyli vyslechnuti zahraniční zaměstnanci RE:CENTu, resp. ti, kteří nemluví plynně česky.

Domníváme se, že institut ochránkyně práv, který by měl představovat bezpečné a důvěryhodné místo, v tomto případě v celé řadě ohledů selhal. Průběh šetření i jeho závěry považujeme za neprofesionální a vyvolávající vážné pochybnosti o nestrannosti pracoviště ochrany práv a naplňování jeho deklarované funkce.

Podpisy:

signatář/ka si nepřál/a zveřejnit své jméno  

Mgr et Mgr. Jana Černocká

signatář/ka si nepřál/a zveřejnit své jméno 

Mgr. Veronika Džugan Hermanová

Mgr. Zuzana Faktorová, Ph.D.

Alžběta Filipová, M.A., Ph.D.

Karolina Foletti, M.A., Ph.D.

Bc. Kateřina Jůzlová

prof. PhDr. Ladislav Kesner, Ph.D.

Mgr. Margarita Khakhanova

Bc. Michaela Kovářová

Bc. Petr Koželuh

signatář/ka si nepřál/a zveřejnit své jméno 

signatář/ka si nepřál/a zveřejnit své jméno 

Mgr. Martin Lešák, Ph.D.

Mgr. Anna Lešák Kelblová

Mgr. Marie Okáčová, Ph.D.

Adrien Palladino, M.A., Ph.D. 

Bc. Janette Rendeková

Mgr. Jakub Straka

Bc. Zuzana Urbanová 

Masarykova univerzita Žerotínovo nám. 617/9 601 77 Brno

K rukám rektora Masarykovy univerzity prof. MUDr. Martina Bareše, Ph.D.

V Brně dne 15. 12. 2025

Stížnost na postup ochránkyně práv MU

Vážený pane profesore,

v právním zastoupení mého klienta – prof. Ivana Folettiho, MA, Docteur ès Lettres, Docent in Church History, si dovoluji zaslat k Vašim rukám stížnost na postup JUDr. Evy Janovičové, ochránkyně práv, vedoucí Pracoviště celouniverzitní ochrany práv (dále také jako "ombudsmanka").

V červenci 2025 bylo mému klientovi emailem paní ombudsmankou oznámeno, že eviduje podání na jeho osobu, kterými se bude zabývat. Za dobu probíhajícího šetření, které je nazýváno jedním z nejrobustnějších v historii činnosti Pracoviště celouniverzitní ochrany práv poslal taktéž můj klient k prošetření ombudsmance několik podnětů, které se úzce týkaly již řešených věcí.

Šetření, které koná paní ombudsmanka na základě podnětů z různých stran, je dle našeho názoru vedeno nestandardní cestou. Průběh šetření se vymyká jakémukoliv procesnímu řízení známému z právního prostředí České republiky. Šetření dle našeho názoru postrádá transparentnost a nestrannost. Můj klient nabyl za dobu šetření (které probíhá více než 5 měsíců) dojmu, že podnětům, které podal, není věnováno dostatek pozornosti, a to především ve srovnání s podněty podanými na jeho osobu. Tyto podněty spolu však velmi úzce souvisí, přičemž dle našeho názoru nelze uzavřít šetření jednoho bez přihlédnutí k tvrzením a šetřením v podnětech dalších.

S ohledem na úpravu postupů ve Směrnici Masarykovy univerzity č. 1/2023 jsme měli za to, že podněty, kterými se zabývá kancelář ochránkyně práv by měly být, pokud to jejich obsah a povaha dotčených práv umožňují, vyřizovány smírně za použití mediace. To měla být dle nás prvotní cesta k vyřešení sporných skutečností, neboť většina z podnětů řešených ombudsmankou vyplývá z problematických vztahů na pracovišti Semináře dějin umění. Ve věci jsme však za celou dobu nezaznamenali jakoukoliv snahu o tento postup a s tím spojenou možnost smírného vyřešení celé věci. 

Naopak, šetření u ombudsmanky a následné kroky paní děkanky vedly ke kauze s významným veřejným rozměrem, kterou sleduje odborná i laická veřejnost včetně médií.

Průběh šetření považujeme za problematický na několika úrovních. Uvádíme zde proto stručně naše námitky a vycházíme přitom ze zápisů ze setkání prof. Folettiho s JUDr. Janovičovou a Dr. Karoliny Foletti s Bc. Janem Rigó.

1. Metodologický rámec šetření

Jsme znepokojeni způsobem, jakým vyšetřování probíhá. Metodologický rámec nám nebyl objasněn. Šetření vedou JUDr. Eva Janovičová a Bc. Jan Rigó, přičemž dle slov pana Bc. Rigó konečné vyjádření je plně v kompetenci paní JUDr. Janovičové. Na otázku, kdo mluví se svědky každé ze stran, pan Bc. Rigó odpověděl, že je to „dáno čistě tím, kdo má kolik času“.

Vzhledem ke způsobu vytváření zápisu (viz body 3 a 5) máme dojem, že hlasy osob, s nimiž rozhovor vede pan Bc. Rigó, k paní JUDr. Janovičové, jež má v rukou konečné vyjádření, mohou dolehnout jen stěží.

Domníváme se též, že žádný ze svědků navržených prof. Ivanem Folettim se s paní JUDr. Janovičovou nesetkal osobně. (S prof. Ivanem Folettim vedla paní JUDr. Janovičová šetření třikrát – jednou coby s nahlášeným, dvakrát coby se stěžovatelem.) Dále jsme se také dozvěděli, že JUDr. Janovičová některé z klíčových svědků v oznámeních podaných prof. Folettim ani nekontaktovala.

2. Prošetřované situace

Některé z prošetřovaných situací, dle našeho názoru, neměly vůbec být předmětem šetření. Skutečnost, že se k nim prof. Foletti byl nucen vyjadřovat, povařujeme za skandální. Přítomnost těchto situací v šetření si nedokážeme vysvětlit jinak, než jako důsledek nedostatečné přípravy šetření, nebo snahy prof. Folettiho poškodit (viz také bod 7). Uvádíme několik příkladů, mohli bychom uvést další.

2a) Některé z otázek kladených prof. Ivanovi Folettimu vycházejí ze svědectví, která jsou prokazatelnými pomluvami. Autoři a autorky některých svědectví (popřípadě komentářů v předmětové anketě) si vyloženě protiřečí a formulovat otázky na jejich základě je dle našeho názoru bezpředmětné. Např. otázka „Máte mezi studujícími favority?“ Byla mj, podložena citací z předmětové ankety „Bohužel jsem se však od ostatních studentů doslechla, že za znalosti srovnatelné s těmi, které jsem u zkoušek prokázala např. já, získali mnohem negativnější ohodnocení. Nevím, jak přesně jejich zkouška probíhala, ale byla bych ráda, kdyby na zkoušené bylo pohlíženo stejným metrem“. Tedy samotný anonymní studující připouští, že u zkoušky spolužáka nebyl a, že se jeho tvrzení zakládá pouze na dohadech, i přesto byla tato informace prověřována ochránkyní práv (připomínáme, že prof. Foletti vždy zkouší s přísedícím).

2b) Jiné skutečnosti představované jako problém dle našeho názoru problémem nejsou. Například skutečnost, že prof. Ivan Foletti mluví v hodinách o ruské vizuální propagandě a politice. Univerzita je svobodná půda, kde je možné vyjadřovat své politické názory, navíc se prof.

Foletti dlouhodobě zabývá tématem historiografie, vizuální kultury a politiky v ruském prostředí. Je autorem veřejných přednášek, knih a článků na toto téma. Dotazy týkající se tohoto tématu směřované prof. Folettimu nás šokovaly.

2c) Další prověřované skutečnosti, jednoduše ověřitelné v IS či SZŘ, jsou prezentovány jako možná pochybení, bez jejich základního ověření.

3.  Forma a stav zápisu

Chápeme, že do zápisu není možné dát vše a že je náročné zaznamenat hovor v průběhu. Pan Bc. Rigó navíc sám rozhovor vede a zároveň zapisuje, což je samozřejmě náročné. (Dvakrát se rozhovory nahrávaly, když o to prof. Foletti výslovně požádal)

Považujeme za problém, že zápis, jenž nevychází z nahraného rozhovoru, je velmi redukující. V zápisu je zlomek toho, o čem se hovořilo. A to někdy v útržcích a větách přepsaných v hovorové řeči, které zdaleka neumožňují pochopení komplexních situací. Z takového zápisu si dle našeho názoru nemůže JUDr. Janovičová učinit komplexní představu o svědectvích.

4.  Formulace otázek

Za problematický považujeme způsob formulace otázek. Uvádíme zde dva příklady, bylo by možné citovat mnohé další.

4a) Za velmi problematickou považujeme formulaci otázek, která vytváří dojem, že popisované situace představují závažná pochybení. Např. otázka „Vyhrožoval jste studentům při výuce?“, po níž následovala citace z předmětové ankety, dle níž měl prof. Foletti studentovi, který přišel pozdě na přednášku, říci: „Useknu vám ruce.“ (Výraz „useknu vám ruce“ prof. Foletti zajisté nepoužil, mohl použít výraz „utrhnu vám hlavu“.) Poznámka byla samozřejmě vtipem, a i kdyby šlo o vtip pro studujícího nekomfortní, opravdu není možné jej považovat za vyhrožování.

4b) Taktéž považujeme za problematickou formulaci otázek, která obvinění představuje jako skutečnost. Např: „Z jakého důvodu jsou vyžadovány na exkurzích společné večeře či jídlo?“ (Z věty vyplývá, že společné jídlo je vyžadováno, což není pravda.)

5. Formulace odpovědí v zápisu

Bc. Rigò se komplexní odpovědi snaží shrnout do stručných odpovědí pro/proti, ano/ne. Je pochopitelné, že zápis nemůže obsahovat celý rozhovor, avšak redukce komplexních odpovědí do výroků potvrzujících či vyvracejících nařčení je znepokojující. V zápisu tak často figuruje zredukovaná odpověď na otázku, avšak není uveden kontext, popřípadě další poznámky a postřehy respondentů, které se kladené otázky přímo netýkaly.

6. Neempatické vystupování vůči prof. Folettimu

Dne 10. 7. paní ochránkyně práv oznámila prof. Folettimu, že na něj byla podána oznámení, s nimiž může být obeznámen za téměř měsíc. Prof. Foletti ještě týž den reagoval emailem, v němž paní ochránkyni práv informoval o tom, že je velmi znepokojen, protože se na pracovišti cítí dlouhodobě poškozován, že o přípravě „oznámení“ jemu nepřátelsky naladěnými kolegy se dlouhodobě mluví, a že předpokládá, že daná podání jsou dalším pokusem jej poškodit. Informoval ji také, že proto trpěl záchvaty úzkosti.

Prof. Foletti také ochránkyni práv v emailu informoval o tom, že ho kolegové na pracovišti poškozovali pomluvou mj. tak, že sdíleli s posměchem důvěrné informace

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Požádal proto paní ochránkyni, zda by jej s ohledem na jeho psychický stav a komplikovanou situaci mohla s případem seznámit dříve. Paní ochránkyně odmítla.

Je zcela pochopitelné, že pracovní zátěž paní ochránkyně práv je velká a najít jiný termín by nebylo lehké. Paní ochránkyně práv se však nepokusila učinit žádný krok, který by alespoň částečně k uklidnění prof. Folettiho přispěl. Prof. Foletti následně prožil několik dalších záchvatů úzkosti.

Postup, v němž je sdělena informace uprostřed léta, a navíc s tak velkou prodlevou mezi oznámením a schůzkou, považujeme za necitlivý nejen k nahlášenému, ale i k jeho rodině.

V průběhu šetření se prof. Foletti cítil v pozici obžalovaného, který se má hájit a zodpovídat (z často absurdních nařčení) a žádal paní ochránkyni práv, aby vytvořila bezpečný prostor a vzala v potaz hypotézu, že obětí může být i on. Jedno z jeho podání obsahovalo podezření na zneužití instituce ochránkyně práv. Je nutné dodat, že první dvě oznámení (týkající se bossingu a pomluv) prof. Foletti podal ještě před tím, než byl sám seznámen s oznámeními, která byla podána na jeho osobu.

Prof. Foletti také JUDr. Janovičovou opakovaně informoval o svém zhoršujícím se psychickém stavu. Ta však neprojevila žádnou empatii.

7. Cílené hledání pochybení bez podnětu k prošetření

Ze způsobu vedení rozhovorů jsme získali dojem, že se jedná o cílené hledání pochybení. Jako příklad můžeme uvést dotazy a výroky pana Bc. Rigó týkající se návštěv skupin studujících u prof. Folettiho doma. Bc. Rigó Karolině Foletti sdělil, 1) že i přes to, že si nikdo nestěžoval, že by při návštěvách u prof. Folettiho došlo k jakékoliv problematické situaci, musí prostou skutečnost, že studující k prof. Folettim domů chodí, prošetřit; 2) že kancelář ochránkyně práv

„bude ještě zvažovat“, zda skutečnost, že skupiny studujících navštěvují profesora doma, je, nebo není problém.

8. Banalizace poškození

Paralelně JUDr. Janovičová banalizovala lživá nařčení proti osobě prof. Folettiho, a to přesto, že je sama považovala za natolik relevantní, aby je prošetřovala. Prof. Foletti byl například stěžovateli nařčen z toho, že měl ovlivnit vědeckou radu jiné vysoké školy a zabránit tak udělení habilitace jedné kolegyni. Prof. Foletti poukazoval na absurditu tvrzení, protože nepovažuje za možné ovlivnit kolektivní orgán, a interpretoval výrok stěžovatele jako pomluvu a snahu jej poškodit. Zmínil též, že když stěžovatel zpochybňuje vědeckou radu, která je ze zákona jedním z pilířů dané instituce, zpochybňuje její legitimitu. JUDr. Janovičová argumentovala slovy: „Ano, ale tohle padá častokrát na akademických debatách, že někdo zpochybňuje někoho, rozumíte. Kde je ta hranice mezi nějakým projevem…“ atd. Tedy podat, naprosto bez důkazů, oznámení na tak vážný přestupek je možné, a ochránkyně práv se mu věnuje, ale pakliže se prof. Foletti proti němu ohrazuje ochránkyně práv jeho argumenty bagatelizuje.

9. Nerovný přístup vzhledem k chování doc. Ireny Radové

Jeden z podnětů k šetření podával prof. Foletti také dne 10. 11. 2025 na chování doc. Ireny Radové, která ho 17. 10. postavila na překážky a o této informaci komunikovala s více než 200 osobami, následně potom věc komentovala v médiích a to způsobem, který prof. Foletti jednoznačně poškozuje. Dne 14. 11. 2025 byl JUDr. Evou Janovičovou však prof. Foletti vyrozuměn, že podání bylo odloženo. Hlavním důvodem mělo být to, že tvrzené skutečnosti jsou dle mínění ombudsmanky řešeny již v rámci stížnosti řešené Kontrolním odborem RMU. Dále ombudsmanka sdělila, že podání prof. Folettiho považuje za zjevně zneužívající Směrnici o ochraně práv. Můj klient má za to, že tímto postupem je mu zabráněno v řádném uplatnění jeho práv dle podmínek a interních předpisů vytvořených zaměstnavatelem. Zároveň striktně odmítá nařčení ze zneužití institutu ochránkyně práv. Vzhledem k důvodům uvedeným JUDr. Janovičovou, zdvořile žádám o sdělení, dle jakého klíče jsou rozdělovány jednotlivé podněty mezi pracoviště Kontrolního odboru RMU a Pracoviště celouniverzitní ochrany práv, neboť v dostupných zdrojích jsme dosud nenašli na tuto otázku odpověď.

Závěrem

Z výše uvedených důvodů považujeme šetření za nešťastně vedené a jednostranně zaměřené proti prof. Folettimu. Po celou dobu šetření je na mého klienta pohlíženo jako na osobu jakéhosi pachatele. Nikdy nebyla nikým vyjádřena ani sebemenší možnost, že můj klient je obětí stupňujícího se nepřátelství některých osob, o nichž hovoří podněty podané mým klientem podložené desítkami svědectví. Vedením šetření JUDr. Janovičovou jsme vysoce znepokojeni. A její poslední krok, tj. odmítnutí zabývat se stížností na poškození prof. Folettiho výroky doc. Radové na veřejnosti vedl u mého klienta ke ztrátě posledních zbytků důvěry v institut ochránkyně práv na MU, tak jak je v současnosti veden. Žádáme o přezkoumání postupu JUDr. Janovičové a Bc. Rigó v podáních týkajících se situace na SDU FF MU.

Závěrem bychom rádi dodali, že paní děkanka opakovaně uváděla, že opatření, kterým byla pracovní  činnost  mého  klienta  pozastavena  v celém  rozsahu,  učinila  po  konzultaci s ombudsmankou, tato však tuto skutečnost vyvrátila, když mému klientovi dne 10. 11. 2025 sdělila, že: „Pokud jde o Vaše další dotazy, k těmto uvádím, že rozhodnutí o Vaší suspendaci nepředcházelo žádné mé doporučení. Informací o tom, že by paní děkanka jednala v souladu s naším pracovištěm, nedisponuji. Stejně tak nevím o tom, že bych se na jednání paní děkanky měla nějak podílet. Paní děkanka se rozhodla konat v rámci svých zákonných personálních kompetencí, do kterých nemám z mé pozice možnost jakkoliv zasahovat. K tomu, zda kroky paní děkanky FF MU vedou k ochraně či bezpečnému prostoru, se nebudu vyjadřovat."

Nehledě na výsledky, k nimž JUDr. Janovičová dojde, jsme přesvědčeni, že zvolený postup je nešťastný, nevede k řešení situace, ale k jejímu zhoršení, a institut ochránkyně práv tak nenaplňuje svou funkci.

Dále trváme na tom, že opatření vydané paní děkankou ve věci omezení pracovní činnosti prof. Folettiho je nezákonné a nepřezkoumatelné. Můj klient se nedopustil žádných závažných pochybení, které by tento postup zdůvodňovaly. Upozorňujeme opětovně na škody, které jsou tímto postupem napáchány a které mohou být nezvratné.

S úctou

………………………………

za pana prof. Ivana Foletti Mgr. Marta Adámková advokátka v plné moci

Vážený pane rektore,

působím jako odborná asistentka a od roku 2024 i garantka bakalářského studia na SDU. Dovoluji si k Vašim rukám předat stížnost na vedoucí a odborného pracovníka Pracoviště celouniverzitní ochrany práv, JUDr. Evu Janovičovou a Bc. Jana Rigó, ve věci šetření nepříznivé situace na SDU.

V červenci 2025 jsem byla kontaktovaná panem Rigó s žádostí o setkání a sdílení mých „zkušeností s panem prof. Folettim“. Schůzka se uskutečnila 14. 8. Na schůzce byl přítomen pouze pan Rigó, rozhovor nebyl nahrávaný a z toho, jak formuloval své otázky jsem nabyla dojmu velké neprofesionality, ať už z hlediska právního tak i psychologického. Domnívám se, že tak důležitou pozici, jako je odborný pracovník celouniverzitní ochrany práv by měl zastávat člověk v tomto oboru vzdělaný, případně by měl mít za sebou velké zkušenosti. Zajímalo by mě, jestli pan Rigó některý z těchto dvou kritérií splňuje.

Z našeho rozhovoru jsem byla velmi znepokojená. Před naší schůzkou jsem netušila, čeho se oznámení týká a bez varování jsem byla vystavena manipulativním a v některých případech velmi nekorektně formulovaným otázkám. Příkladem za všechny může být otázka, jestli na mě pan profesor měl sexuální narážky. Ze všech veřejných informací, které mi jsou k dispozici je jisté, že pan prof. není obviněn ze sexuálního obtěžování či násilí, tzn., že pan Rigó tuto otázku položil bez jakéhokoliv důvodu, a znovu opakuji bez svědků, bez nahrávání a velmi nediskrétně. Další otázky (např. „Zval Vás někdy k sobě domů“? „Nutil Vás nepoužívat chytrý telefon?“ „Je RE:CENT komunita [tj. sekta]“? atd.) považuji doslova za ponižující. Bylo to velmi nepříjemné a během pár minut jsem pochopila, že nejsem na setkání, jehož cílem by mělo být osvětlení komplikované situace na SDU, ale na „výslechu“, kde je třeba za každou cenu usvědčit „viníka“ (bezesporu prof. Folettiho).

Mé rozčarování ze schůzky vedlo k tomu, že jsem se společně se svými kolegyněmi a kolegou z RE:CENTu rozhodla podat oficiální písemné oznámení přímo k rukám paní Janovičové, které se týkalo toxické atmosféry na SDU (oznámení bylo podáno dne 14.9.). V našich oznámeních jsme se pokusili ukázat, že situace je velmi komplexní a že pan prof. Foletti a zaměstnanci RE:CENTu jsou na pracovišti dlouhodobě vystavováni šikaně, jejíž součástí jsou i pomluvy, které opakovaně zaznívaly v otázkách pana Rigó. Paní ochránkyně práv odpověděla, že většina z podnětů jí není neznámá a že v případě, že bude od nás potřebovat další součinnost, obrátí se na nás. To se stalo až 23. 10., ale nikoliv ze strany paní Janovičové, ale na podnět jedné z kolegyň, která se mnou podávala oznámení. 10. 11. jsem už byla vyzvána i já.

O tom, že podat oficiální oznámení přímo k rukám paní ochránkyně práv bylo dobré rozhodnutí jsem se definitivně přesvědčila, když mi přišel zápis z jednání od pana Rigó. Kdybych nepodala své oznámení, paní Janovičová by se nikdy nedozvěděla, jak celou situaci vnímám. Otázky v zápisu byly vytržené z kontextu, takže mé odpovědi někdy vůbec nedávaly smysl; pamatuji si, že jsme diskutovali o věcech, které ze zápisu úplně vypadly, a naopak se v něm objevily ty, které pro pochopení celé situace nebyly nijak důležité. Pan Rigó mě vyzval, abych zápis upravila a schválila, ale když jsem to udělala, dostala jsem další soubor manipulativních a velmi nevhodných otázek (např. „Z jakého důvodu chcete tuto pasáž odstranit“? Už si to nemyslíte“? – pozn., bylo to proto, že otázka i odpověď byly zformulovány tak, že vůbec nedávaly smysl). Důležitá je i skutečnost, že jsem zápis dostala až více než měsíc po jednání, kdy jsem si už hodně detailů našeho rozhovoru přesně nepamatovala. Zápis jsem upravila a reakce na mé opravy mi přišla 6. 10., tj. téměř dva měsíce po schůzce.

Druhé jednání už probíhalo za přítomnosti paní Janovičové a bylo nahrávané. Otázky kladl většinou pan Rigó. Několik přímých dotazů od paní Janovičové se týkalo především toho, jestli opět pan prof. pochybil: jestli mi sděloval obsah jeho zápisu, jestli nás informoval o šetření, jestli svolával schůzku, aby nás informoval, padla dokonce i otázka, jestli jsme se s panem prof. domlouvali na obsahu mého oznámení. Stejně jako v případě první schůzky jsem z kanceláře ochránkyně práv odcházela s pocitem ponížení. Domnívám se, že o tom, že jsem autonomně myslící osoba a že nepotřebuji říkat, co mám dělat, svědčí moje mnohaletá práce pro MU a nepotřebuji to opakovaně dokazovat paní Janovičové.

Šetření probíhající téměř půl roku už tak špatnou atmosféru na SDU ještě zhoršilo, čemuž nepochybně přispěla paní děkanka svým rozhodnutím ze 17. října 2025. Kolegyně a kolegové z RE:CENTu jsou vystaveni obrovskému pracovnímu vytížení, a především psychickému tlaku. Pracoviště ochrany práv, tj. místo, kam by mělo být možné se s důvěrou obrátit a nalézt tam bezpečí a ochranu, z mého pohledu naprosto selhalo. Šetření je vedeno neprofesionálně a nemohu se zbavit pocitu, že velmi účelově.

Otázkou na Vás, vážený pane rektore je, jestli pracoviště za aktuálního personálního obsazení není spíše kontraproduktivní a jestli si tak významná instituce jako je MU může dovolit přehlížet špatné fungování tak důležitého pracoviště. Žádám Vás tímto o přezkoumání celého procesu šetření, a to bez ohledu na to, jaký bude jeho výsledek.

Se srdečným pozdravem

Mgr. Zuzana Faktorová, Ph.D.

V Brně dne 14. 01. 2026                                                Mgr. Zuzana Faktorová, Ph.D.

Vážený pane rektore, 

Tímto dopisem bych ráda podala stížnost na kancelář ochránkyně práv na Masarykově univerzitě. Řízení, kterých jsem se účastnila jak v roli svědkyně, tak v roli oznamovatelky, ve mně vyvolala závažné pochybnosti o kompetentnosti a nestrannosti této instituce.

V srpnu jsem byla pozvána na schůzku s panem bakalářem Rigó, abych podala svědectví v kauze týkající se pana profesora Folettiho. S ohledem na skutečnost, že později bylo v médiích (!) uvedeno, že kauza profesora Folettiho je nejrozsáhlejším případem, kterým se kancelář ombudsmana MU doposud zabývala, považuji za překvapivé a znepokojivé, že paní ombudsmanka si nenašla čas osobně vyslechnout osoby, které byly v této věci předvolány.

Kromě toho však vnímám v postupu kanceláře ombudsmana i řadu dalších závažných problémů, které dále rozvedu níže.

-              Během schůzky se mě pan Rigó dotázal, zda jsem byla ze strany pana profesora Folettiho sexuálně obtěžována. Na tuto otázku jsem jednoznačně odpověděla záporně. V zápisu ze schůzky, který mi byl následně zaslán, se však tato otázka vůbec neobjevila. Do finální verze dokumentu byla doplněna až poté, co jsem na její absenci upozornila a výslovně požádala o její zařazení.

Tento fakt ve mě vyvolal řadu otázek. Především nerozumím tomu, proč byla tato otázka vůbec položena, když bylo o několik měsíců později děkankou Radovou opakovaně uváděno v médiích, že celá kauza nesouvisí se sexuálním obtěžováním. Samotná otázka tak mohla prof. Folettiho poškodit, ale především vzniká tak dojem, že se kancelář ochránkyně práv snažila nalézt jakékoli pochybení ze strany pana profesora Folettiho, a to i v oblastech, jichž se podaná oznámení netýkala.

Zároveň považuji za velmi znepokojivé, že takto zásadní otázka byla následně v zápisu zcela vynechána. 

-              Samotný zápis ze schůzky ve mně bohužel vyvolal dojem nepochopitelné nekompetentnosti kanceláře ombudsmana na Masarykově univerzitě. Moje schůzka nebyla nahrávána a byl při ní přítomen pouze jeden pracovník, který se mnou musel současně komunikovat a zároveň zaznamenávat mé odpovědi. Taková činnost vyžaduje speciální odborné vzdělání a zkušenosti; bez odpovídajícího výcviku je pro většinu lidí velmi obtížné přesně zaznamenávat výpověď souběžně s probíhajícím rozhovorem. Bohužel se domnívám, že právě k tomuto pochybení v daném případě došlo. Zápis, který mi byl následně zaslán, obsahoval pouze stručné body, nikoli širší kontext ani mé pocity, postoje a úvahy, které jsem během schůzky opakovaně vyjadřovala. Navíc byla v zápisu celá série chyb a nepřesností, které v některých případech jednoznačně dezinterpretovali mou výpověď. To považuji za mimořádně problematické, zejména s ohledem na skutečnost, že – jak jsem již uvedla – paní ombudsmanka se se mnou osobně nesetkala a jediná forma mé výpovědi, kterou obdržela, byl právě tento neúplný až torzální zápis.

-              Ráda bych se rovněž pozastavila nad samotnou povahou kladených otázek. Z jejich formulace jsem neměla dojem, že by kancelář ombudsmana měla skutečný zájem situaci na SDU nestranně prošetřit a přispět k jejímu řešení. Naopak jsem opakovaně vnímala, že viník byl předem určen, konkrétně pan profesor Foletti, a že se ode mě očekávalo pouze potvrzení tohoto předem vytvořeného závěru. Řada položených otázek byla navíc zcela nevhodná, místy až absurdní. Byla jsem například dotázána, jakým způsobem mluví prof. Foletti o konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, a to s ohledem na skutečnost, že pocházím z Ruska. Tato otázka byla obzvláště zarážející vzhledem k tomu, že jsem se po mnoho let aktivně účastnila opozičních aktivit proti režimu Vladimira Putina a spolupracovala jsem s institucí Memoriál, která v roce 2022 obdržela Nobelovu cenu za mír. Je to pro mě velmi bolestná a osobní téma. Nicméně položená otázka jednoznačně implikovala, že pan profesor Foletti – a snad i já – nedostatečně podporujeme Ukrajinu. Takový předpoklad považuji za naprosto nepřijatelný, a to nejen s ohledem na můj osobní příběh, ale rovněž s ohledem na profesní dráhu pana profesora Folettiho a jeho četná veřejná vyjádření k tomuto tématu. Ještě více zarážející je však tato otázka v akademickém prostředí, zejména s vědomím, že pan profesor Foletti se dlouhodobě odborně věnuje tématu ruského imperialismu a že jeho výzkumná skupina – jejíž jsem součástí – na toto téma pravidelně publikuje. Domnívám se, že podobné dotazy nemají v činnosti kanceláře ombudsmana místo, neboť podkopávají základní principy demokratické společnosti i samotné hodnoty univerzity, založené na svobodě myšlení, akademické diskusi a respektu k individuálním názorům.

-              Taky považuji za důležité připomenout, že na konci listopadu jsme s dalšími kolegy podali oznámení, které se kauzy pana profesora Folettiho úzce týká, dosud však nebylo zahájeno k prošetření. Bylo nám sděleno, že kancelář ombudsmana je nadměrně pracovně vytížena a že se naším podáním začne zabývat až po ukončení šetření souvisejícího s panem profesorem Folettim. Tento postup považuji za krajně neprofesionální a jednostranný, zejména s ohledem na skutečnost, že naše oznámení byla podána v přímé souvislosti s probíhající kauzou. Opět se tak potvrzuje dojem, který jsem v této věci měla již dříve, totiž že kancelář ombudsmana postupuje zaujatě a selektivně. Navzdory tomu, že od podání uplynuly již téměř dva měsíce, jsme dosud neobdržely žádné oficiální vyjádření k našemu podání a nikdo z nás nebyl ochránkyní práv pozván na výslech.

Na závěr bych ráda ještě napsala, že celá tato zkušenost pro mě byla mimořádně těžká a osobně velmi bolestná. Postup kanceláře ochránkyně práv ve mně vyvolal nejen pocit nejistoty a bezmoci, ale také hluboké zklamání. Po celém tomto semestru jsem zcela ztratila důvěru v to, že Masarykova univerzita je schopna v obdobně citlivých situacích jednat nezávisle, nestranně a v souladu se svými hodnotami.

Považuji za zásadní, aby byl postup kanceláře ochránkyně práv v této věci důkladně a nezávisle přezkoumán a aby byla přijata taková opatření, která zabrání opakování podobných pochybení v budoucnu. Jen tak může být obnovena důvěra studentů a zaměstnanců v instituce, která má sloužit k jejich ochraně.

S pozdravem 

Mgr. Margarita Khakhanova 

Vážený pane rektore,



prostřednictvím tohoto dopisu bych ráda podala stížnost na práci kanceláře ochránkyně práv Masarykovy Univerzity. Vzhledem k tomu, že se následující řádky týkají dosud neuzavřeného šetření na Semináři dějin umění, bych zároveň ráda požádala o diskrétnost. Poměrně dlouho jsem zvažovala, zdali, kdy a na koho se s následujícím svědectvím obrátit. Nakonec jsem se rozhodla učinit tak ještě před oficiálním uzavřením šetření a kontaktovat nejen Vás jako zodpovědnou osobu za tuto instituci, ale také asociaci sdružující školské ombudsmany v ČR (ombudsplatforma.cz). 



Jako svědkyně v šetření kauzy prof. Folettiho musím bohužel vyjádřit znepokojení nad tím, jakým způsobem kancelář ochránce práv funguje a přistupuje k rozhovorům se svědky. Plně se ztotožňuji s potřebou a důležitostí instituce ombudsmana na naší univerzitě, následující zpětná vazba je proto jednak podnětem ke zlepšení jejího fungování, jednak naléhavou prosbou o debatu nad tím, jakým způsobem by ochránce práv měl pracovat.


V kanceláři ombudsmanky jsem byla svědčit ještě jako studentka během léta 2025 a toto sezení pro mne bylo poměrně nepříjemnou zkušeností. Na úvod je nutno podoknout, že sezení nevedla přímo paní ombudsmanka, nýbrž její kolega. Ze schůzky jsem bohužel neměla pocit setkání s institucí, která chce pomocí citlivého dialogu lépe poznat mé postoje a okolnosti celé situace. Naopak, ocitla jsem se pod palbou série jednostranně cílených otázek podobných kvantitativnímu výzkumu, na něž se z podstaty dá odpovědět primárně pouze ano/ne. Komplexnější diskuzi nad těmito otázkami jsem musela coby vyslýchaná (protože takto jsem si skutečně připadala) v mnoha případech iniciovat sama.

Za problematické rovněž považuji formulace řady kladených otázek. Ty na mě působily jako navádějící, neboť jejich znění již implicitně naznačovalo určitý hodnotící postoj tazatele. Mnohé otázky podle mého názoru v podstatě pouze přejímaly a reformulovaly obvinění vznesená třetí osobou. Protože byly tyto výroky převáděny do podoby uzavřených ověřovacích otázek, jejich samotná formulace může mít pro svědka velmi zatěžující dopad. Takový přístup totiž může vést k tomu, že se  svědek ocitne v pozici další oběti pomluvy či nepřímé šikany.

Jako ilustrativní příklad uvádím dotaz, zda nás měl prof. Foletti jakýmkoli způsobem manipulovat k tomu, abychom bydleli ve společném bytě. Na tuto otázku jsem samozřejmě odpověděla záporně, ale zůstal po ní nepříjemný pocit, že někdo tuto představu skutečně považuje za možnou. V mém případě to vyvolalo pocit ponížení pramenící z vědomí, že se na mě někdo v rámci pracoviště SDU může dívat jako na osobu bez vlastní autonomie, snadno ovlivnitelnou či manipulovanou. Tento aspekt rozhovoru považuji za zvláště citlivý a domnívám se, že by si do budoucna zasloužil zvážení způsobu formulace otázek i jejich psychologického dopadu na dotazované osoby.

Podobným příkladem je formulace otázky, zda si nás prof. Foletti zve k sobě domů. Na takto položenou otázku mohu zcela pravdivě odpovědět kladně, protože jsem skutečně mnohokrát byla u prof. Folettiho na návštěvě. Šlo většinou o společenské večery s kolegy, jeho rodinou, oslavy narozenin a podobné akce v rámci běžného společenského života dospělých lidí. Způsob, jakým byla otázka formulována, ve mně však vyvolával dojem, že již předem implikuje problematickou interpretaci těchto návštěv, například představu soukromých schůzek s nepřístojným podtextem, případně že samotná skutečnost návštěvy bytu pedagoga je apriorně vnímána jako nevhodná. Takový rámec podle mého názoru neodpovídá realitě ani běžným společenským zvyklostem v demokratické společnosti. Z vlastní zkušenosti navíc musím přiznat, že takový způsob kladení otázek může způsobit, že člověk z kanceláře OP odchází s uměle navozenými pocity viny a morálního pochybení, ačkoliv pro ně v realitě neexistuje vůbec žádný důvod. Vzniká tak situace téměř kafkovských parametrů.

Současně jsou tyto otázky něčím, co výrazně zasahuje do soukromí dotazovaného, přičemž jejich účel ani relevance nebyly předem blíže objasněny a nebyl vytvořen prostor pro to, aby na ně byl svědek či svědkyně předem připraven/a. Jako další příklad lze v tomto ohledu uvést dotazy týkající se sexuálního obtěžování. Na otázku jsem odpověděla záporně. Ovšem samotný fakt, že jsem byla na takto citlivá témata dotazována mužem, ve mně vyvolával značný pocit diskomfortu. Domnívám se, že i tato rovina by měla být při vedení obdobných rozhovorů zohledněna. Zpětně si také kladu otázku, proč jsem na sexuální obtěžování byla vůbec dotazována, když jsem se následně z médií dozvěděla, že se kauza této oblasti vůbec netýká. Považuji za vysoce necitlivé otevírat bez závažného důvodu téma, které může být pro některé ze svědkyň bolestné, kvůli jejich předchozím zkušenostem a traumatům, které se současným vyšetřováním nemají nic společného.

Obecně, vzhledem k citlivé povaze projednávaných témat, se mi zpětně jeví jako nevhodné, aby byl při rozhovoru se svědkem přítomen pouze jeden pracovník, zvláště aby rozhovor vedl pouze muž, je-li svědkem žena. Domnívám se, že v obdobných případech by přítomnost další osoby (ženského pohlaví) mohla přispět k většímu pocitu bezpečí a komfortu svědka/svědkyně. Je pravda, že jsem na tuto skutečnost byla předem upozorněna prostřednictvím e-mailu. Vzhledem k tomu, že jsem však předem neměla informace o tom, jaká konkrétní témata budou během rozhovoru otevírána, nebyla jsem schopna posoudit, nakolik pro mě tato okolnost může být zatěžující. Teprve na konci samotného sezení jsem si uvědomila, že mi tato situace působila značný diskomfort.

Celkově považuji za nutné, aby kancelář OP přistupovala ke svědkům empatičtěji a používala  spíše otevřené znění otázek, které dává prostor tázanému vyjádřit svůj postoj, nikoliv pouze v jakési nepříjemné defenzivě reagovat na daná obvinění, která jsou pouze přeformulovaná do formy ověřovacích otázek. U citlivých témat bych mimoto ocenila i přítomnost osoby s psychoterapeutickým výcvikem či alespoň s obecným psychologickým vzděláním. Dle mého názoru by bylo vhodné jasně vymezit povahu instituce OP, která, jak se domnívám, nemá být institucí podobnou detektivní kanceláři či policejnímu komisařství, ani orgánem vykazujícím rysy vyšetřovacího aparátu známého z autoritativních období našich dějin, nýbrž prostředím budujícím důvěru a hledajícím cesty ke vzájemnému porozumění a empatii. Věřím, že dobře fungující kancelář ombudsmana může výrazným způsobem napomoci pocitu bezpečí a důvěry na naší univerzitě.  

Předem děkuji za Váš čas a pochopení!