Vážený pane rektore,

působím jako odborná asistentka a od roku 2024 i garantka bakalářského studia na SDU. Dovoluji si k Vašim rukám předat stížnost na vedoucí a odborného pracovníka Pracoviště celouniverzitní ochrany práv, JUDr. Evu Janovičovou a Bc. Jana Rigó, ve věci šetření nepříznivé situace na SDU.

V červenci 2025 jsem byla kontaktovaná panem Rigó s žádostí o setkání a sdílení mých „zkušeností s panem prof. Folettim“. Schůzka se uskutečnila 14. 8. Na schůzce byl přítomen pouze pan Rigó, rozhovor nebyl nahrávaný a z toho, jak formuloval své otázky jsem nabyla dojmu velké neprofesionality, ať už z hlediska právního tak i psychologického. Domnívám se, že tak důležitou pozici, jako je odborný pracovník celouniverzitní ochrany práv by měl zastávat člověk v tomto oboru vzdělaný, případně by měl mít za sebou velké zkušenosti. Zajímalo by mě, jestli pan Rigó některý z těchto dvou kritérií splňuje.

Z našeho rozhovoru jsem byla velmi znepokojená. Před naší schůzkou jsem netušila, čeho se oznámení týká a bez varování jsem byla vystavena manipulativním a v některých případech velmi nekorektně formulovaným otázkám. Příkladem za všechny může být otázka, jestli na mě pan profesor měl sexuální narážky. Ze všech veřejných informací, které mi jsou k dispozici je jisté, že pan prof. není obviněn ze sexuálního obtěžování či násilí, tzn., že pan Rigó tuto otázku položil bez jakéhokoliv důvodu, a znovu opakuji bez svědků, bez nahrávání a velmi nediskrétně. Další otázky (např. „Zval Vás někdy k sobě domů“? „Nutil Vás nepoužívat chytrý telefon?“ „Je RE:CENT komunita [tj. sekta]“? atd.) považuji doslova za ponižující. Bylo to velmi nepříjemné a během pár minut jsem pochopila, že nejsem na setkání, jehož cílem by mělo být osvětlení komplikované situace na SDU, ale na „výslechu“, kde je třeba za každou cenu usvědčit „viníka“ (bezesporu prof. Folettiho).

Mé rozčarování ze schůzky vedlo k tomu, že jsem se společně se svými kolegyněmi a kolegou z RE:CENTu rozhodla podat oficiální písemné oznámení přímo k rukám paní Janovičové, které se týkalo toxické atmosféry na SDU (oznámení bylo podáno dne 14.9.). V našich oznámeních jsme se pokusili ukázat, že situace je velmi komplexní a že pan prof. Foletti a zaměstnanci RE:CENTu jsou na pracovišti dlouhodobě vystavováni šikaně, jejíž součástí jsou i pomluvy, které opakovaně zaznívaly v otázkách pana Rigó. Paní ochránkyně práv odpověděla, že většina z podnětů jí není neznámá a že v případě, že bude od nás potřebovat další součinnost, obrátí se na nás. To se stalo až 23. 10., ale nikoliv ze strany paní Janovičové, ale na podnět jedné z kolegyň, která se mnou podávala oznámení. 10. 11. jsem už byla vyzvána i já.

O tom, že podat oficiální oznámení přímo k rukám paní ochránkyně práv bylo dobré rozhodnutí jsem se definitivně přesvědčila, když mi přišel zápis z jednání od pana Rigó. Kdybych nepodala své oznámení, paní Janovičová by se nikdy nedozvěděla, jak celou situaci vnímám. Otázky v zápisu byly vytržené z kontextu, takže mé odpovědi někdy vůbec nedávaly smysl; pamatuji si, že jsme diskutovali o věcech, které ze zápisu úplně vypadly, a naopak se v něm objevily ty, které pro pochopení celé situace nebyly nijak důležité. Pan Rigó mě vyzval, abych zápis upravila a schválila, ale když jsem to udělala, dostala jsem další soubor manipulativních a velmi nevhodných otázek (např. „Z jakého důvodu chcete tuto pasáž odstranit“? Už si to nemyslíte“? – pozn., bylo to proto, že otázka i odpověď byly zformulovány tak, že vůbec nedávaly smysl). Důležitá je i skutečnost, že jsem zápis dostala až více než měsíc po jednání, kdy jsem si už hodně detailů našeho rozhovoru přesně nepamatovala. Zápis jsem upravila a reakce na mé opravy mi přišla 6. 10., tj. téměř dva měsíce po schůzce.

Druhé jednání už probíhalo za přítomnosti paní Janovičové a bylo nahrávané. Otázky kladl většinou pan Rigó. Několik přímých dotazů od paní Janovičové se týkalo především toho, jestli opět pan prof. pochybil: jestli mi sděloval obsah jeho zápisu, jestli nás informoval o šetření, jestli svolával schůzku, aby nás informoval, padla dokonce i otázka, jestli jsme se s panem prof. domlouvali na obsahu mého oznámení. Stejně jako v případě první schůzky jsem z kanceláře ochránkyně práv odcházela s pocitem ponížení. Domnívám se, že o tom, že jsem autonomně myslící osoba a že nepotřebuji říkat, co mám dělat, svědčí moje mnohaletá práce pro MU a nepotřebuji to opakovaně dokazovat paní Janovičové.

Šetření probíhající téměř půl roku už tak špatnou atmosféru na SDU ještě zhoršilo, čemuž nepochybně přispěla paní děkanka svým rozhodnutím ze 17. října 2025. Kolegyně a kolegové z RE:CENTu jsou vystaveni obrovskému pracovnímu vytížení, a především psychickému tlaku. Pracoviště ochrany práv, tj. místo, kam by mělo být možné se s důvěrou obrátit a nalézt tam bezpečí a ochranu, z mého pohledu naprosto selhalo. Šetření je vedeno neprofesionálně a nemohu se zbavit pocitu, že velmi účelově.

Otázkou na Vás, vážený pane rektore je, jestli pracoviště za aktuálního personálního obsazení není spíše kontraproduktivní a jestli si tak významná instituce jako je MU může dovolit přehlížet špatné fungování tak důležitého pracoviště. Žádám Vás tímto o přezkoumání celého procesu šetření, a to bez ohledu na to, jaký bude jeho výsledek.

Se srdečným pozdravem

Mgr. Zuzana Faktorová, Ph.D.

V Brně dne 14. 01. 2026                                                Mgr. Zuzana Faktorová, Ph.D.