Odpovědi Alžběty Filipové, M.A., Ph.D. (AF) na otázky Daniely Krásenské (DK) z internetového deníku Seznam Zprávy ze dne 18. 2. 2026

DK: Lidé, kteří se cítí být poškozeni, uvádějí, že pro ně bylo velmi obtížné se svými zkušenostmi veřejně vystoupit, a že zpochybňování jejich výpovědí vnímají jako zraňující. Zmiňují, že individuální pozitivní zkušenost s konkrétním člověkem nemusí nutně vylučovat možnost odlišného jednání v jiných vztazích či situacích. Jak na to prosím reagujete?

AF: Přiznám se, že způsob, jakým je otázka formulována, ve mně vyvolává pocit, že zpochybnění konkrétních tvrzení je automaticky stavěno do pozice necitlivosti vůči těm, kdo se cítí být  poškozeni. To považuji za nešťastné. Respekt k tomu, že někdo svou zkušenost prožívá jako negativní, přece nemůže znamenat, že máme rezignovat na právo upozornit na nepravdivá nebo zkreslená tvrzení.

Ve své předchozí reakci na Váš článek jsem spolu s kolegyní Zuzanou Faktorovou uvedla konkrétní příklady vyloženě lživých obvinění a zásadních nepřesností, které mohu ze své pozice takto hodnotit. Nerada bych je zde znovu opakovala. Pokud jsou ve veřejném prostoru prezentována tvrzení, která neodpovídají skutečnosti, jejich věcné zpochybnění není útokem na kohokoli, ale přirozenou obranou vlastní profesní i lidské integrity.

DK: Studenti napříč názorovými skupinami shodně hovořili o vytváření úzkého okruhu vybraných studentů. Opakovaně zaznívalo, že někteří u profesora přespávali či u něj delší dobu bydleli. Nepovažujete takové jednání za možné překračování profesních hranic?

AF: V akademickém prostředí je naprosto běžné, že kolem výzkumných projektů, doktorského vedení, ale i užšího studijního zaměření vznikají užší pracovní a studijní skupiny. Intenzivní odborná spolupráce pak přirozeně vytváří i bližší vztahy. Stejně tak je běžné, že se v takovém prostředí mohou vyvinout i přátelství nebo lidská solidarita, například nabídka přespání v situaci, kdy to někdo potřebuje nebo o to projeví zájem. Od svého příchodu do Brna žije prof. Foletti se svou ženou a nyní se čtyřletou dcerou. Formulace typu „studentky u něj přespávaly“ bez jakéhokoli kontextu však působí sugestivně a podsouvá implikace, které nejsou ničím doloženy. Navíc pokud někomu v době své nepřítomnosti bezplatně přenechal k užívání byt, je legitimní se ptát: proti jakému pravidlu či etické normě by to mělo samo o sobě být proviněním?

V celé kauze se navíc pracuje s konstrukcí jakéhosi „vzorce chování“, který má být zpětně vystavěn z jednotlivých, často anonymních tvrzení rozprostřených napříč patnácti lety Folettiho působení na Semináři dějin umění, bez přesného časového a situačního vymezení. Je přitom podstatné říci, že řada obvinění o údajném překračování osobních hranic pochází právě z raného období jeho působení, kdy byl odborným asistentem věkově jen o několik let starším než studenti a s některými z nich ho skutečně pojilo přátelství. Tuto skutečnost nelze směšovat se současnou situací, kdy je profesorem a generační i profesní odstup je zcela jiný. Slévat tyto odlišné fáze do jednoho nadčasového „vzorce“ považuji nejen za metodologicky problematické, ale zcela chybné.

DK: Další oblastí je konzumace alkoholu během pracovní doby, případně i v průběhu zkoušek. Studenti to popisovali jako „běžně známou věc“, což pan profesor sám nepopřel. Byly jste si této praxe vědomé? A je podle Vás slučitelná s akademickým prostředím?

AF: I tato otázka je formulována způsobem, který vytváří dojem systematického a nevhodného jednání. V přátelském a neformálním akademickém prostředí není výjimečné, že se při společenských příležitostech konzumuje alkohol. Ano, na pracovišti se nachází „polička s alkoholem“, jedná se převážně o dary od zahraničních hostů nebo samotných studentů a zaměstnanců, které se otevírají při různých společenských setkáních ve večerních hodinách. Interpretovat tuto skutečnost tak, že se na pracovišti stále popíjí nebo že jsou studenti k pití nuceni, je naprosto nepřiměřené.

DK: Opakovaně zaznívaly také výhrady k jeho negativním komentářům vůči používání sociálních sítí či chytrých telefonů. Někteří studenti uvádějí, že pod tímto vlivem své chování měnili. Vnímáte i tuto rovinu jako potenciální překročení profesních hranic?

AF: Pedagogické prostředí přirozeně zahrnuje diskusi o soustředění, studijních a pracovních návycích či způsobu komunikace. Kritický názor na nadužívání sociálních sítí či mobilních telefonů nelze bez dalšího kontextu interpretovat jako překračování profesních hranic. Pokud by každé hodnotové vyjádření pedagoga mělo být vykládáno jako nátlak, znamenalo by to zásadní omezení akademické debaty. Pokud někdo měnil svoje chování „pod vlivem“ názorů prof. Folettiho, nechápu, jakou zodpovědnost by za to měl jako vysokoškolský pedagog pracující s dospělými lidmi nést.

DK: Řada svědectví se týká zpochybňování odbornosti některých kolegů a také tlaku na změnu přátelských vazeb, zájmů či omezení kontaktu s rodinou. Jde o velmi závažná tvrzení. Dokážete si představit, z čeho vycházejí?

AF: Především je pro mě překvapivé, že jsou v jedné otázce spojeny dvě zcela nesourodé věci, a to odborná polemika mezi vědci a údajné zasahování do osobních vztahů. Pokud jde o „zpochybňování odbornosti kolegů“, vědecké prostředí je ze své podstaty založeno na kritickém hodnocení práce druhých. Recenze, polemika a nesouhlas jsou přirozenou a nezbytnou součástí akademického života. Interpretovat odbornou kritiku jako osobní útok či systematické poškozování je zavádějící. Nikdy jsem nebyla svědkem toho, že by takové hodnocení ze strany prof. Folettiho bylo motivováno snahou někoho poškodit.

Tvrzení o „tlaku na změnu vazeb“ či dokonce omezování kontaktu s rodinou považuji za zcela absurdní a urážlivé a odmítám se k němu dále vyjadřovat.

DK: Někteří lidé avizovali přechod výzkumné skupiny do Hradce Králové. Plánujete tento krok i Vy?

AF: Jakékoli kroky ke změně akademického působení jsou věcí jednotlivců a jejich profesních rozhodnutí. Spojovat je s medializovanými obviněními proti prof. Folettimu opět vytváří dojem příběhu, který je třeba dramaturgicky uzavřít, spíše než analyticky objasnit.

Na závěr bych chtěla ještě říci, že způsob formulace Vašich otázek působí návodně a předjímá určitou interpretaci, podobně jako tomu bylo v předchozích mediálních výstupech a bohužel i v rámci šetření ochránkyně práv. Většina témat, která otevíráte, již byla ve veřejném prostoru prezentována jednostranně a opakované „rozpitvávání“ týchž tvrzení bez reflexe jejich problematičnosti tento obraz spíše upevňuje, než aby jej vyvažovalo. Nepadla přitom jediná otázka vycházející z mých předchozích komentářů k Vašemu prvnímu článku ani z konkrétních námitek, které jsme s kolegyní Faktorovou formulovaly. Pokud má být cílem připravovaného textu skutečně věcné vyjasnění a nikoli jen další reprodukce a doplňování již publikovaných obvinění, pak považuji za důležité pracovat i s těmito argumenty.