Vážený pane šéfredaktore Tomášku,

Vážená redakce,

Jako současná studentka Semináře dějin umění, která pracovala na své bakalářské i diplomové práci pod vedením prof. Folettiho, a zároveň jako studentka asistentka RE:CENTu s přímou zkušeností s fungováním této výzkumné skupiny po několik let, bych chtěla vyjádřit hluboké pohoršení a překvapení nad články publikovanými v médiích o rozvázání pracovního poměru mezi Masarykovou univerzitou a prof. Folettim. (Odkaz na článek Seznam Zprávy; odkaz na Deník N)

Vzhledem k tomu, že mám k panu prof. Folettimu i přátelský vztah (jako dospělí lidé máme podle mého názoru právo přátelit se a trávit svůj volný čas s kýmkoliv podle svého uvážení), se mě silně dotýkají závažná obvinění uvedená v článcích, například o sektářském chování úzké skupiny „vyvolených“. Cítím proto potřebu se k nim, také na svou obranu, vyjádřit. Rozhodně odmítám existenci popsané sektářské skupiny či kultu osobnosti prof. Folettiho. Považuji za problematické, že jsou v daném kontextu vůbec použity pojmy jako „sektářský“, „sekta“ či „kult osobnosti“. Jde o termíny, jež mají přesně vymezený význam a nedá se s nimi nakládat volně a dekontextualizovaně. Způsob, jakým je situace v článku vykreslena – například tvrzení, že skupina začala vypadat stejně či nosit stejné oblečení – neodpovídá realitě, kterou znám. Má vlastní zkušenost je diametrálně odlišná a musím přiznat, že mě tato lživá nařčení hluboce zraňují. Během studia i spolupráce s prof. Folettim jsem naopak pociťovala projevy nesnášenlivosti ze strany některých studentů Semináře v reakci na svou práci pro RE:CENT.

Výroky některách studujících a kolegů (a nyní i tvrzení uvedená v článcích) mě staví do pozice „zmanipulované studentky“ či „členky sekty“. Ráda bych však upřesnila, že jsem se pro spolupráci s prof. Folettim rozhodla z vlastního uvážení; nikdy jsem nebyla svědkem popisovaného chování ani jsem sama nebyla do ničeho tlačena ani nucena. Chtěla bych také dodat, že tato a podobná označení se navíc stala běžnou zkušeností i pro řadu mých kolegyň a společných přátel.

Rovněž tvrzení o „tlaku na to, aby skupina fungovala jako jediný sociální okruh“, zdaleka neodpovídá mé osobní zkušenosti. Mohu uvést, že mám dlouhodobě několik okruhů přátel a známých (což je jednoduše ověřitelný fakt) a nikdy jsem nepociťovala tlak ze strany prof. Folettiho na omezování svých sociálních kontaktů či fungování výhradně v rámci jednoho okruhu.

Atmosféra na SDU je dlouhodobě velmi napjatá a polarizovaná. Během vyšetřování ochránkyně práv jsme jako studenti, kteří jakkoli spolupracovali s prof. Folettim, čelili pomluvám a nenávistným poznámkám. Totéž se děje i nyní, kdy v médiích vycházejí další články. Každá lživá věta mě velmi zraňuje a osobně se dotýká. Mám přitom pocit, že náš hlas a naše perspektiva opět nejsou dostatečně vyslyšeny ani brány v potaz.

S pozdravem,

Bc. Kateřina Jůzlová