Dopis Alžběty Filipové, M.A., Ph.D. a Mgr. Zuzany Faktorové, Ph.D. redakci Seznam Zprávy v reakci na článek „Lidé se báli odejít.“ Fakulta řeší toxické praktiky oblíbeného profesora

16. 2. 2026

Vážená paní redaktorko,
Vážená redakce,

obracíme se na Vás v souvislosti s článkem „Lidé se báli odejít.“ Fakulta řeší toxické praktiky oblíbeného profesora a navazujícím podcastem „Sektářství a pomluvy.“ Svědectví o tom, proč vyloučili známého profesora, který se s tímto původním názvem stále nachází na stránkách seznamu. Text v nás vyvolal hluboké znepokojení, a to nejen osobní, ale především profesní. Působíme na Semináři dějin umění Masarykovy univerzity s přestávkami od roku 2006 a 2012 a prostředí, které je v článku vykresleno, neodpovídá naší zkušenosti ani realitě, kterou známe. Dovolte nám proto uvést několik zásadních výhrad k Vašemu článku.

Za problematický považujeme již samotný jazyk článku. Opakovaně se v něm objevují silně hodnotící pojmy jako „sektářství“, „kult osobnosti“, „manipulace“, „vykořisťování“ či „trauma“. Tyto výrazy mají v odborném diskurzu jasně vymezený význam a nelze je používat jako volné nálepky. V textu však nejsou vysvětleny ani opřeny o přesvědčivou argumentaci, působí spíše jako prostředek zesilující dramatický tón výpovědí. Článek je přitom založen především na anonymních svědectvích obsahujících velmi vážná obvinění. Tvrzení o „odřezávání od okolního světa“, „párování lidí“ či systematickém nátlaku jsou podávána jako daný stav věcí, aniž by byla blíže rozvedena či zasaditelná do jasného rámce. Výsledkem je silně negativní obraz, který stojí spíše na emotivním vyznění než na pevném podkladu a reálných situacích.

Výpověď označované „Valentiny“, podle níž se měl prof. Foletti „mstít lidem u státnic“ a „nenechat projít ty, kteří chtěli odejít ze skupiny“, považuji za mimořádně závažné tvrzení, které by, pokud by bylo pravdivé, muselo být předmětem formální stížnosti a odvolacího řízení. Státní závěrečné zkoušky probíhají před komisí složenou zpravidla ze tří až čtyř členů, kteří rozhodují kolektivně. Představa, že by jeden člen komise mohl z osobních důvodů systematicky „vyhazovat“ studenty, a ostatní členové by takové jednání bez výhrad akceptovali či se jím nechali manipulovat, je nejen krajně nepravděpodobná, ale i institucionálně neudržitelná. Takové obvinění je proto bez doložení konkrétních případů obtížně obhajitelné.

Obzvláště problematické je také tvrzení o „desítkách, možná stovkách traumatizovaných lidí“. Jak může kdokoli kvalifikovaně určit takový počet? Takové formulace působí jako účelové nadsazení, které má umocnit dramatický efekt a démonizovat konkrétní osobu, aniž by byly předloženy důkazy. Podobně zavádějící je přidružená formulace, že pracoviště ochránkyně práv „pracovalo s více než stovkou písemně zaznamenaných výpovědí“. Z této věty vyplývá, že šlo o více než sto různých svědků. Ve skutečnosti však někteří svědci vypovídali opakovaně a v rámci několika dalších přidružených oznámení, což zásadně mění interpretaci rozsahu celé věci. Navíc ona „více než stovka“ zahrnuje i výpovědi, které se snaží popsat toxické prostředí na Semináři dějin umění (včetně našich), v němž prof. Foletti a jeho spolupracovníci dlouhodobě čelili nepřátelským útokům ze strany některých kolegyň a kolegů.

V článku je citován pedagog, jehož identita je z kontextu snadno rozpoznatelná. Tento člen katedry zpochybňoval odborné směřování Semináře, zejména oblast starších dějin umění a činnost výzkumného centra vedeného prof. Folettim (Centrum raně středověkých studií, dnes RE:CENT). Šířil negativní tvrzení o jeho členech, včetně samotného prof. Folettiho, a svým vystupováním přispíval k napjaté až nepřátelské pracovní atmosféře.

Jeho tvrzení o „technice vybírání mladých žen“ či o jejich kariérní závislosti na prof. Folettim patří k nejzávažnějším obviněním, která v článku zaznívají. Jsou však prezentována pouze jako domněnky, bez jediného konkrétního, ověřitelného případu či důkazu (kromě toho, „vybírat mladé ženy“ není na SDU až takový problém, protože naprostá většina studujících jsou mladé ženy, procento mužů v řadách našich studujících je minimální). Publikovat takto formulovaná obvinění bez pevného faktického základu považuji za neetické, zvláště pocházejí-li od osoby, která je dlouhodobě v otevřeném odborném i osobním konfliktu s těmi, o nichž hovoří.

Jeho veřejná vyjádření přitom neskončila ani po odchodu prof. Folettiho, ale nadále v online prostoru i v osobní komunikaci zpochybňuje jeho odbornou kredibilitu i kvalitu práce dalších kolegů. V tomto kontextu je proto nezbytné zvažovat míru jeho nestrannosti. Nejde o osobu stojící mimo spor, nýbrž o aktéra dlouhodobého odborného i osobního konfliktu, který má zjevný zájem na přetvoření směřování pracoviště.

Tento aspekt se navíc zřetelně projevil i na nedávné schůzi Semináře dějin umění, kde bylo s ohledem na dlouhodobě narušené vztahy vedením zdůrazněno, že by bylo vhodné, aby pracoviště v následujícím období vedla neutrální osobnost přicházející z vnějšího prostředí, nikoli někdo ze stávajících členů katedry. Bezprostředně poté však uvedený pedagog oznámil, že se hodlá o pozici vedoucího ucházet, neboť to považuje za logické vyústění své kariéry. I tato skutečnost vyvolává oprávněné pochybnosti o jeho motivaci a o tom, nakolik může být v celé kauze považován za důvěryhodný a nezaujatý zdroj.

V článku zaznívá i tvrzení, že prof. Foletti údajně trval na uvádění svého jména na publikacích, aniž by se na nich podílel. Opět jde o jednostranné tvrzení bez doložení konkrétního případu. Taková vyjádření zásadním způsobem poškozují odbornou reputaci a vědeckou kredibilitu desítek autorů, kteří kdy s prof. Folettim publikovali a spolupracovali.

Jsme si vědomy citlivosti tématu i významu bezpečného prostředí na akademické půdě. O to více však považujeme za důležité, aby novinářská práce byla maximálně přesná, vyvážená a opřená o ověřitelné skutečnosti. V předloženém textu však převažují anonymní, emocionálně silná svědectví nad kontextem, daty a jasně vymezenými fakty. Výsledkem je obraz, který je jednostranný, zobecňující a v mnoha ohledech poškozující nejen konkrétní osobu Prof. Folettiho, jeho spolupracovníky, ale i celé naše pracoviště. Nemůžeme souhlasit s argumentem, že „naše“ strana Vám kromě písemných vyjádření neposkytla žádné konkrétní výpovědi. Naše písemná stanoviska z našeho pohledu jasně definují náš postoj k celé kauze, která je tak komplexní a složitá, že není možné vše shrnout do jednoho článku.

Žádáme Vás proto o zvážení zveřejnění této naší reakce či doplnění článku o upřesnění výše uvedených problematických částí. Považujeme to za otázku profesní odpovědnosti i elementární novinářské etiky.

S pozdravem,

Alžběta Filipová, M.A., Ph.D.

Mgr. Zuzana Faktorová Frantová, Ph.D.